Když ticho bolí...

Megalomanské stěhování přežito ve zdraví. Materiální, duševní a nostalgickou přeplněnost auto ve svých útrobách nečekaně vydrželo a vybalování v mých dvou pokojích doma v Jablonci bylo započato, leč nedokončeno. Hurá hurá. Venku je hezky, teplo, slunce svítí a neprší. Důvodů k oslavám je více než dost.

Poslední muzikopouštění s parťákem v S-klubu za mnou, dočasné loučení (nejen) s Olomoucí úspěšně zapito, přežito a nedospáno.
...konečně se člověk může začít regenerovat po znavujících aktivitách (samozřejmě studijních), ovšem ne na dlouho ;-)...

P.S. Že nepoznáte kde a v jaké katederní sekci jsem fotku pořídila :-)?

No More Bittersweet Music At All

Je neděle a přece se v nicnedělání nemohu přetrhnout - dohánění učiva na další sortu zkoušek v příštím týdnu, rychlobleskové psaní ročníkové práce a referátů a postupné balení vzpomínek, smutků, psychedelických radostí a nějakých materiálních obsahových forem do neforemných tašek, batohů a krabic. Time is over...turn off.
Člověk si představuje, co by dělal, kdyby věděl, jak moc bude mít omezený časový horizont života, a přece realita je totálně jiná. Skutek (s)prostě utek´ (bohudík i bohužel).
Zakázala jsem si psát na blog srdceryvné a smutkobolné výlevy. Tentokrát to vezmu ve zkratce, flashback není mé hobby: pět života v Olomouci mě změnilo, v lecčem k lepšímu (a taky v něčem k horšímu, ale je toho rozhodně méně ;-)). Děkuji proto všem lidem (a že tohle určitě všichni, kterých se to týká, budou číst :-D), se kterými jsem se potkala, kteří mě obohatili, dodali mi správný (nejen filozofický a morální) směr, sílu a odvahu dívat se i hořkosladké pravdě do očí; kteří mě ovlivnili natolik, že je budu nosit v srdci a v hlavě do nejbližší sklerózy; a také děkuji těm, kteří mi ukázali, kudy cesta prostě nevede!

Miluju pravdivost aforismu Milese Davise: "Ohlédnu-li se, zahynu."
Život je určen ke změnám a nejhorší jsou stojaté vody. Možná proto je tak ráda a masochisticky rozčeřuji...

P.S. Bude-li vše dle přibližného plánu, olomouckého vzduchu se nadechnu při oslavě zatraceného amerického svátku zamilovaných. Zatím budu dýchat jen ten smogový pražský a jablonecký :-). Do té doby mě čeká let životem a světem Praha-Toronto-Dublin a zpět... Během toho se opatrujte ;-).

Gratis a hlavně dobré!

Kdo je vyznavačem elektroniky "šmrncnutou" jazzem, naskytla se mu jedinečná příležitost si stáhnout od kapely S.O.I.L. nejnovější album "Looking Back", pokud to již neudělal. Stačí jen vyplnit jméno, mail na oficiálních stránkách a příchozí kód vložit do kolonky. Jak jednoduché :-). Hlas Zuzany Kropáčové (autorky téměř všech písní) se jen tak přejít nedá...Enjoy it!

Jak zněl zvuk z vysavače :-)? Hooverphonic na Konviktu

Doufám, že nikomu kulturně zainteresovaném neušel koncert Hooverphonic. Včera totiž zakončili své miniturné po ČR v Olomouci, a to v rámci Divadelní Flóry na Open Konviktu. Kdo chyběl (samozřejmě jen ze závažných důvodů :-), může se virtuálně pokochat z fotek :-).

Na koncert jsem se těšila už od doby, kdy jsem se to od samotných šéfů Flóry dozvěděla, tj. počátkem dubna. A lákat další mé kamarády na něco, co vůbec neznají, mi přišlo dost zbytečné, přesto se mi je podařilo za měsíc urputné práce donutit si alespoň stáhnout Mad About You a The World Is Mine :-).

Připadlo mi, že včerejší koncertní publikum se rozdělovalo na 3 kategorie: první šla na koncert zcela záměrně, účelně a prostě věděla, do čeho jde; druhá zašla jen proto, že v patnáctce měli zavřeno, tak co s načatým večerem ;-) a třetí šla za linoucím se zvukem jak komár za Rh+. Ovšem záchytnými body pro všechny bylo The World Is Mine a Mad About You - zde byla ale rozdílná aranž od desky citelná, chybělo napětí, na kterém je píseň postavena.

Kromě sázek na jistotu zvolili repertoár hlavně z nového, alba The President Of LSD Golf Club - magnifikantní 50 Watt spojenou attacca se Strictly Out Of Phase. V další pomalé Gentle Storm a Expedition Impossible jsme mohli slyšet dvojhlas průzračného a křehkého hlasu Geike Arnaert s Alexem Callierem (on zpívá sakra dobře!). V písni Circles předvedla Geike emocionální sílu svého hlasu, jak jinak.

Jen málokdo znal písně z nového alba (jen při vyslovení názvu nové desky The President Of LSD Golf Club z Alexových úst, po kterém následoval hromadný smích, o tom bohužel svědčí :-(. Publikum si ale vylepšilo reputaci při rychlé Dirty Lenses a The World Is Mine.

Čisté a intonačně vyladěné vokály jsou v Hooverphonic standardem. Je až neuvěřitelné, v jaké dokonalé formě jsou zabalené a naservírovány na živo! Klávesista ve svých sólových pasážích přímo znásilňoval klaviaturu a dokazoval tak, že i v elektronické hudbě je prostor pro kvalitní improvizaci. A vyplněné prostory mezi písněmi od Alexe ("děkuji" samozřejmě nechybělo) byly bohužel marnými snahami o oživení olomouckého publika (styďte se!:-))

Sečteno a podtrženo: Hooverphonic je kapela pro živé koncerty jako stvořená, plynulost (ovšem leckdy až chladnost dokonalosti) hudební produkce a dobře zvládnutá hudební technika projevu, to jsou základními "tahouny", proč je vlastně vidět naživo. Jejich odhození synetizátorů a "orchestrů v krabičkách" po deseti letech se jim vyplatilo. Prostě auditivní orgasmus na druhou než jak je tomu z desky :-)...

P.S. Jo a ty fotky jsou fakt moje :-)...

Let the beat control your body... Horká novinka z nu-jazzového nebe

Pro rozšíření hudebních obzorů si můžete zde stáhnout zbrusu nové (nu-jazzové) album od hudebního projektu Sato-San To (dvojice Tomáš Herian a Oskar Török). Stylově se těžko zařazují, uvedla bych oscilaci mezi nujazzem, acid jazzem, electronic, d´n´b, jungle a jakýsi přídech world music. Posuďte sami a případně napište, co na to říkáte :-)...
Info o kapele na bandzone nebo na myspace.

Hooverphonic is here!

Není to sice žádná velká bomba, ale přesto se těším! :-) Hooverphonic mě navštíví ve škole, ehm, teda přijedou nám v pondělí 19.5. od 22.30 zahrát na Konvikt do Olmu... Tak se tam sejdeme :-). (Jen kdyby mě hned druhý den brzo ráno nečekala ústní zkouška z němčiny, bylo by to rozhodně lepší :-(.

Hooverphonic - Mad About You

Lose Everything You Don´t Want

Ženy mají několik špatných vlastností. Opravdu, jen několik - to je ovšem neurčitý, univerzální počet :-). Jednou z nich je neustálé hlídání postavy a své váhy. Ač nejsem vyznavačka žádných diet (kromě postvečírkových hladovek s flaškou vody a kilem ibalginů;-), na jednu váhu jsem se dnes vyškrábala. Osud, nebo náhoda?! Je to fuk, ale určitě to není jedna z mých negativních vlastností :-). Ovšem cifrou, kterou mi váha vyplivla, jsem byla překvapená. Z původní kombinace mého oblíbeného prvočísla se stal dvojnásobek mého věku! Teď už definitivně doma neukecám, že všechny kalhoty se mi zvětšily o dvě čísla jen díky erupcím na Slunci, nebo špatnou kvalitou látky. Kromě negativa, že z původně periodického opakování fyziologického jevu se stal jev naprosto neperiodický, má to i relativní pozitivum - mám racionální důvod si pořídit zcela nový šatník! Možná kromě ponožek, ty jediné mi padnou jako předtím :-).
Možná, že i uspořádám nějakou šatní aukci, takže kdo má zájem... :-)?
Vzhůru na nákupy, nakonec vlastně můžou i pozitivně naladit mé celkové rozladění...

Žena za pultem II.

Už po několikáté jsem se ocitla za "pseudodýdžejským" pultem a ještě párkrát budu (snad), než zcela vymizím z povrchu olomouckého a zemského :-). Stručné komentáře: smíšené pocity, radost, zklamání, ale rozhodopádně jsem si každé muzikopouštění užila (jak za pultem, tak i před ním i pod ním :-). Ovšem musím se přiznat, že za pultem občas trpím! Už přes pět let vyznávám hudební hodnoty, které jsou alespoň částečně obsažené v hudební produkci, a styly různého zaměření, ale téměř absolutně se neshodují s realitou vyskytující se v nočním čase. Nevím, proč nás na zdejší olomoucké muzikologii učí analýzy, tektoniky, hudební estetiky, psychologické a sociologické fce hudby, dějiny artificiální hudby, sluchové analýzy atp., když se to na většinu hudby, která se line z masivních repráků, použít nedá?!
Ach jo! No i přesto se snažím muzikologa ve mně uzávorkovat a užívat si beatových rytmů a hlavně dobře podlejvat :-D...

Gone Are the Days...

O rok více. Už definitivně! Narozeninové oslavy započaté již od konce dubna vzaly za své a je jim konec. Naštěstí. Ale důvod k oslavám vystřídá zase jiný ;-). Další předsevzetí do čím dál staršího věku jsou bez odezvy a bez splnění. To "být spořádaná, pilná a rozumná" nevyšlo. Naopak. O rozum jsem zase přišla... ale stále ho hledám :-)... Ovšem to "snaživá a tvrdohlavá" pořád zůstalo...

"I turn the other way

I never turn you down

You turn me on

Don't speak out every meaning

I don't belong to you

You don't belong to me

So don't hold on too tightly

Let me know when you're lonely babe..."

Jízda v protisměru

To cestování vlakem z Olomouce do Jabkáče mi bude velmi chybět. Za více jak pět hodin jízdy v útulných vlacích Českých drah se člověk obohatí o takové zážitky, které nemá šanci jinde zažít. Třeba během kocovinového spánku, který nastal ihned za Štěpánovem, jsem byla několikrát zachycena na digitálu protisedícího a neznámého spolusedícího proti své vůli, v dalším vlaku si ochotně oprášila angličtinu s kanadským turistou Marcem, v nádražní restauraci v Pardubkách při sledování seriálu na notebooku (a čekání ehm na zpožděný rychlík) protrpěla společnost dvou homeless z každé strany a závěrečnou tečkou byl rozhovor s kamarádkou, která mi zavolala, a po položení hovoru jsem zjistila, že i průjezdem přes východní Čechy se dá draze volat přes polského operátora... Ach, jak já ty české dráhy miluju!

Last month and let´s go to hell...

Měla bych si už pořídit hodinky. Nejlépe nerozbitné, vysoce funkční, kvalitní a ukazující mj. datum a den. Ty biologické mi už nestačí, přesněji řečeno nevyhovují. Měla bych se začít řídit časem a nikoliv ranním svítáním nebo zpěvem ptáků. Ale i přesto se dá s tím žít. Občas. A bez předsudků. Ovšem ne bez viny...
A jelikož je konečně můj oblíbený květen, vyhlásila jsem si měsíc radosti, morálky a lásky. Sic více či méně bezvýznamná kategorie, ale zato krajně neúčinná a nic neovlivňující :-). Taky je to měsíc poslední, který budu zde v Olomouci trávit, a proto snad nebude tak smutný a srdceryvný, jak se to předpokládá... Čeká mě stěhování z Olomouce po pěti letech žití a nežití oficiálně zpět do Jablonce a neoficiálně do Práglu, byrokratické vyřizování stipendia do Irska, psaní seminárek a ročníkovek, tři muzikopouštěcí večery (a noci), obhajoba manažerského projektu pro rok 2009 a celkové zakončení veškerých činností a aktivit spojených s Olomoucí... Uvidíme! Ať žije jarní optimismus...