Taky máte tu úchylku dělat milion jiných aktivit, než ty, které doopravdy musíte?
U mě se projevila totiž opět včera, resp. dneska v noci (či k ránu) - namísto pilného produkování písmenkových řádků, které by dohromady daly více jak 20 stran ročníkové muzikologické práce (a která měla být odevzdána už před týdnem), jsem se neubránila recepci, percepci a apercepci nového alba Alanis Morissette Flavors Of Entanglement.
Už jen samotný název "Příchuť komplikací" mi nedal nějakou tu noc spát a varování před emocionálním transem při poslechu bylo pro mě výzvou... Jenže to jsem opravdu netušila, co to se mnou udělá! Album plné žalu, bolesti a nonhappyendových dramatických příběhů okrasně zabalené do kytarových riffů a spletené elektronickými uzly vychází ze životního zklamání (jak jinak) - kde hledat lepší inspiraci, než na vlastní kůži zažitý odchod snoubence, v tomhle případě Ryana Reynoldse, za lamačkou mužských srdcí Scarlett Johanssonovou.
Od předchozího alba So-Called Chaos z roku 2004 Příchuť odlišuje jedna zásadní věc - podmanivost, upřímná a věrohodná hořkobolnost hlasu Alanis se vám zaboří pod kůži a udrží se vám tam až do posledního taktu či fade-outu.
Hned úvodní píseň Citizen Of The Planet představuje nepopíratelný přerod Morissettové z pouhé kanadské písničkářky s kytarou na šamanku v hudební divočině. Mísí elektronické housle vypjaté do nejmožnějších výšek, klasické kytarové kadence s rockovými riffy a bubnování na indická tabla.
Typická rádiovka Underneath připomíná návrat zpět k Jagged Little Pill, jakoby byla na albu komerční nutností.
Rockový nádech spolu s elektronickými přechody ve Versions Of Violence nijak nepřekrývají mystičnost zpěvu. Lyrické uklidnění přináší Not As We a potvrzuje kohezní melancholičnost alba, doprovod klavíru vyznívá úpěnlivě a naléhavě a zpěv Alanis to jen zintenzivňuje. Stejně tak v baladě Torch či In Praise Of The Vulnerable Man Alanis potvrzuje, jak jí skládání balad jde prostě nejlíp, vychází totiž ze srdce...
Vysoké rozpětí, příjemná vtíravost a napětí v hlase Morissettové spolu s novými instrumentálními a technickými kombinacemi je to, na co album láká. Producent a spoluautor Guy Sigsworth zkušeně využil potencionálu Morissettové a zaobalil ho do atraktivnější podoby, než jak tomu bylo například u baladického alba Supposed Former Infatuation Junkie. Prostě samotná nekomerční esence Alanis, coby baladické písničkářky se znělými hlasem, vycházející ze svého mikrosvěta do světa komerčních bojů.
Hodnotím 8/10.P.S. 12.8. se Alanis Morissette představí s novým albem i v Praze :-).
13 comments:
Zatim jsem to slyšel jen tak na půl ucha a zdá se že sestupná kvalita a atraktivnost každé z dalších desek sympatické Alanis Morissette skončil. Přesto každá další její deska bude trpět srovnáváním s genialním Jagged Little Pill, které se v roce 1995 obejvilo jako blesk z čistého nebe a nic takového se už nemůže opakovat. Přesto že to je nejprodávanější album ženské interpretky, nenazýval bych ho vyloženě komerčním. V té době určitě nikdo nepřepokládal, jakou histerii a lavinu saturace způsobí. Proto, je.li písnička podobná něčemu z Jagged Little Pill neznamená to, že je hned komerční. Navíc i sama Alanis se jistě několikrát pokusila o "napodobeniny" aby zastavila pokles prodeje svých desek, ale tak jednoduché to není.
Na desce jsou zajímavé dvě veci. 1) Hlas Morissette je stále specificky nakřáplý, jak autorka uvedla a hlavně použití extrémě elektronické rytmiky, na což si budou mnozí asi zvykat déle, ale ku škodě to není. Je to příjemná deska - lehnce nad průměrem, ale impuls už udávají jiné písničkářky, ať již hudebně nebo textařsky...Každopádně, God bless Alanis
Když jsem se dozvěděla, že Alanis brzy vydá novou desku, potěšilo mě to a začla jsem být zvědavá, s čím po dlouhé době přijde. Bohužel se mi ještě nepoštěstilo si album poslechnout, ale již přečtené recenze i ta tvá, Verčo :), mou zvědavost ještě zdvojnásobila.
Ps: a to, že se věnuješ jiným věcem, než takovým věcem jako je ročníkovka, je úplně normální :)
Hanka
to danny: Dane, vím, že bleskový náběh ve stylu Jagged Little Pill se opakovat nebude, jenže když nechceš žít ve stínu popularity svého alba nebo si uměle vytvořit popularitu včasnou a dobře naplánovanou smrtí, tak Tě vývoj nemine. A v tomhle případě jsem s hudební evolucí spokojena :-). A komercí jsem to přímo nenazvala, jen je to jakýsi boj v komerčním světě a Alanis ač nejde proti proudu, je mimo komerci (rozhodně víc, než ostatní nastupující zpěvačky). Tož tak! :-)
Hani, to si rozhodně pusť a pak si Tě v pondělí proklepnu ;-). Jo a děkuji za uklidnění, že je to normální, ale ten rapidně ubíhající čas už moc normální není :-(...Však to znáš :-)
Ač 8/10, rozhodně mě neláká si to album poslechnout.. Až moc to smrdí rockem a kytarama.. ;-)
emef: Tssss...! Tobě radši neradit a nic nedoporučovat :-). Smrdí rockem a kytarama? Občas bys mohl provětrat ten svůj už tak zatuchlý hudební styl :-P...
Moh, já vim.. :-) Ale zatim se mi nechce, protože pořád je dost jinejch dobrejch věcí.. ;-) Až se studna vyprázdní, budu muset vykopat novou.. a třeba i kytarovou..
Emefe, studna se nikdy nevyprázdní, což je dobře, ale na druhou stranu bys jako správný muzikopouštěč v tak perspektivním klubu jako je S-ko měl mít hudební rozhled i v kytarově rockových bažinách :-P...
Takže vyndej ze skříně rezavý krumpáč a začni kopat paralelní studnu nových hudebních směrů, konzervativče! ;-)
pár písní už jsem slyšel, než si ale album poslechnu celé,tak na to budu muset nějaký ten pátek sbírat odvahu. Až ten slabší okamžik přijde, tak napíšu. Jo a jinak: dobrá recenze takhle spatra :)
išek: na slabší okamžik radši nečekej, jinak Tě to rozseká stejně jako mě :-/...Není od věci si to pouštět po částech - pro začátek doporučuju Citizen Of The Planet, elektronickou Straitjacket a Version Of Violence :-).
Jo a děkuju, co člověk nenapíše v mozaikovém psychickém rozpoložení :-/...
Alanis, ta kanadská holka, teda teď už ne holka. Poslouchal jsem zatím jen zběžně. A překvapila mě ta elektronika a etno prvky. a hlavně ten drum and bas. (Moratorium) dneska jsem viděl taky pěkný klip singlu. mrkněte se. ještě to ale sjedu slibuju:)
Peťka
Moc hezká recenze. Slyšela jsi taky ty bonusy co jsou na Deluxe edici toho alba? Je jich pět a jsou fakt výborný: Orchid, The Guy Who Leaves, Madness, Limbo No More a On The Tequila! Jestli bys je chtěla zaslat - dej mi vědět.
S.
Děkuji za pochvalu. Bohužel jsem měla k dispozici jen osekanou desku, takže o bonus tracky jsem byla ochuzena :_(. Takže budu moc ráda, když mi je pošleš... ač teď lehce tápu, koho o to vlastně prosím ;-).
^Ahojky, dělám stránky o Alanis a něco jsem hledala na google.cz a přitom jsem narazila na Tvou recenzi. Všímla jsem si, že nezmiňuješ ty bonusy - tak mě napadlo se s níma podělit! :0)
Dej vědět, na jaký mail Ti ty songy můžu poslat! ;0)
Můj mail je: shirley.82@seznam.cz
Měj se hezky.
Shirley
http://www.alanis.cz
Post a Comment