Konec jedné krásné éry, plné neskutečně krásných přátelství a známostí, dojmů ze stále zeleného ostrova a chutí irského cideru a Guinnesse na jazykových papilách. Nucená orientace na chladnou povahu Čechů a ještě chladnější počasí. Nastolení reality. Stěhování. Práce. Diplomka. Státnice. Jak nádherně vyhlížející budoucnost!
Čím víc člověk cestuje, tím víc si uvědomuje, jak se přibližuje roli psu - nelpí na místě, zemi nebo přístřeší, ale na lidech, jak moc mu záleží na tom, kdo je stále ještě přítel a kdo už je jen známý. A nakolik je své rodné zemi věrný. Nic nemá hranice a sladkost svobody je ztrpčena omezeností společnosti a financí.
Jsem zpět a možná ne na dlouho. Zaječí úmysly za hranice země, jež je stále ještě bez Eura, vzrůstají. Ale i ten čas, který tu budu, chci využít na plno. Carpe Diem. Žijeme jen jednou a je ještě tolik krás, které jsme nepoznali...
Obrázkové vzpomínky z posledních dnů na smaragdovém ostrově:
P.S. Ale i tak se moc těším na ty, kteří tu pro mě zůstali, kteří si mě ještě stále pamatují a chtějí pamatovat...
Pics by Nicky & Florian & Anndrew
