Únorově zimní kultura

(AKTUALIZOVÁNO!)
Většinou si nikdy nikam nepíšu, co, kde a jaký koncert jsem navštívila, ale letošní únor byl docela pestrý. A březen bude neméně tak. Ačkoliv žánrová hudba skorojarního měsíce šla občas mimo mě, kulturní obohacení přišlo plnými doušky. Diplomka, jejíž odevzdání se nějak neúprosně blíží, ještě ani moc netuší, že se odevzdat má... hanba mi!

4.2. - Richard Bona & Steve Gadd & Sylvain Luc (LMB) (foto, text)
8.2. - Jiří Kalous Trio (Radio Wave) (foto)
10.2. - Ska-P (Tesla Aréna) (foto, text)
11.2. - Fred Wesley (LMB) (foto, text)
14.2. - Drama Jacqua (Hala C, Freeze Turbulence) (video)
16.2. - Sorgente (Roxy) (foto)
17.2. - Digitonal (Palác Akropolis) (foto, text)
18.2. - Pavel Kaczmatczyk Quartet (Polské velvyslanectví)
25.2. - Tony Allen Afrobeat Orchestra (Palác Akropolis) (foto, text)
All pics taken by Nicky, only Digitonal by dlou_han aka DJ Tall.

Na speciální žádost Yshish :) - koncerty, na které se chystám v březnu:
2.3. - Jiří Kalous Trio feat. M. Hloucal (tp) (Literární kavárna) - foto
6.3. - Sato-San To (Bondy Bar) - foto, text
12.3. - Jon Kennedy & DJ Tall (Roxy) - foto, text
15.3. - Avishai Cohen (Akropole) - foto, text
18.3. - Toxique (Divadlo Dobeška) - foto
19.3. - Nana Zorin (Rock Café)
21.3. - Laurent Garnier (Akropole) - foto, text
24.3. - Laura a její tygři (LMB)
30.3. - Jojo Mayer & Nerve (Agharta)
31.3. - Jana Lota (Akropole)

Řekni mi, kdo jsi, a já Ti vygoogluju, jaký jsi...

Stejně jako hudbu řadíme do žánrových a stylových škatulek, tak podobným způsobem strkáme lidi kolem nás, známé i neznámé, příbuzné a kamarády do podobných kategorií se štítky seřazené podle oblíbenosti, sympatií nebo společných zájmů.
Příbuzné si nevybereme a ačkoliv nám jsou více či méně sympatičtí (potažmo nesympatičtí), rezervujeme pro ně speciální šuplík, jehož inventura je nemožná. Naopak ostatní přihrádky, v jejichž útrobách se přetlačují známí, kamarádi či užší přátelé, neustále prohrabujeme a dáváme jim čím dál specifičtější charakteristiky a štítky. Jenže nakolik jsou tyhle nálepky spravedlivé nebo pravdivé? Objektivita se hledá pod elektronickým mikroskopem, a kritérií, podle kterých přestrkáváme lidi jako loutky z jedné charakterové krabice do druhé a naopak, je víc než dost.
Přestože feminismus je u nás pasé a genderová studia se stále snaží o zrovnoprávnění obou pohlaví, první kritérium, který zformuje náš úsudek o dané osobě, je stále to, do jakého pohlaví se daná bytost zařazuje. Unisexová komunikace ještě stále neexistuje (bohudík), a tak už jen dle rodového zařazení se proměňuje i vztah, resp. přístup k této osobě.
Každý člověk si s sebou táhne celým svým životem svou kulturu, zvyklost, přesvědčení, tradici. A právě tím, v co věří, nebo co vyznává, se předem nevědomě nechá zařadit do námi navržené škatule. A neříkejme, že ne!
Například můj apriorní odpor ke skapunku a jeho kultuře se ještě zintenzívnil návštěvou koncertu kapely Ska-P a přestože vyznavači této kultury mohou být nositeli nadprůměrného IQ, nikdy nebudu mít pravděpodobně ani chuť to zjišťovat. Podobným způsobem ostatní takto determinujeme, odsuzujeme či nadřazujeme je jen díky tomu, že (ne)vyznávají, (ne)vysílají nebo (ne)chovají podobný vkus/nevkus/přesvědčení atp. jako my sami.
Ačkoliv se můžeme snažit být sebeobjektivnějšími při posuzování druhých lidí, nikdy se nám nepodaří opravdová objektivní objektivita. Zvlášť v době internetu, kde na sebe prozrazujeme i to, co na nás vrhá buď dobré, či špatné světlo. Jenže nakolik to je pravda a co je vlastně řečeno mezi řádky?
Život je hodně krátký na to, aby se lidská segregace dotahovala do detailů a vázala na jednotlivou relevantnost mezilidských vztahů. To důležité je přece očím neviditelné, a tak i to, co o ostatních vyšťouráme v internetových hromádkách, nevylučuje to, že v opravdové realitě je to úplně jinak...