Thursday 30 October 2008

Vlna, kterou strhne hlavní proud?

Bohužel mi v současné době náleží jen přihlížet tomu, co se děje v ČR, zejména na Radiu Wave, resp. kolem něj. Nemůžu jinak bojovat za rádio, jehož prostředí a práce v něm mi nějak přirostla k srdci a baví mne, než jen skrze internetové kanály. Těm, kteří se zúčastnili úterní demonstrace děkuji, a věřím, že dokážeme dokázat, že NEbudoucnost národa je nejen v alternativním zaměření.
Sledování výsledků ze zasedání Rady pro ČRo ve mně vyvolává stejné reakce jako sledovat humor v seriálu Monthy Python. Ovšem v tomto případě nevím, zda je to opravdu k smíchu, nebo k pláči. Slyšet nařknutí, že rádio šíří fašismus, a to jen z překladu textu (mimochodem ne zcela přesného) písně Swastika Eyes od Primal Scream, přímo z úst programového ředitele ČRo Leonardo Richarda Medka a hned následně se nechat nedobrovolně zařadit mezi menšinové alternativní skupiny posluchačů, potažmo reportérů tohoto rádia, pro něž není v budoucnu českého národa místo, je smutné. Zvlášť proto, že už i tak Radio Wave bylo handicapováno a nuceně vyřazeno z analogových rádií u nás a muselo přejít na digitální signál. Co vyřeší to, že se pan Medek za svůj výrok omluví, ale za své jednání nehodlá odstoupit? Problémy, které vytváří Rada na adresu Radia Wave, nevznikají poprvé, tudíž pokračování či opětné zametení po kobereček přinese hromadnou výpověď nás všech na Rádiu Wave, ovšem nevyřeší reálně vůbec nic. Budoucnost národa by měl náležet právě nám mladým a nikoliv těm, kteří ani nedokáží samostatně přeložit text jedné písně, natož jí rozumět. Nikomu ale logicky k této kauze nevadí, že Radiožurnál několikrát denně zařazuje do playlistu Daniela Landu či jiné kontroverzní autory.
Menšinový žánr je menšinovým proto, že nevyhledává konzumní zacházení, nesnaží se zalíbit se všem posluchačům, či se nějak podbízet, neuznává hudební prvky charakteristické pro hudbu mainstreamu. Menšinový žánr přece neznamená, že své příznivce nachází jen v menšinách!
Nejsem zastáncem budovatelských pokřiků, ale protestujme proti způsobu jednání Rady ČRo a bojujme za alternativní rádia obecně v Česku. Je mi až stydno za mediální /rozhlasové/ prostředí u nás, zvlášť když má člověk srovnání.
Na 11. listopad se připravuje koncert v Roxy, na kterém se také zveřejní oficiální protestní text. Ohlas na kauzu Radio Wave je více než menšinový (jen v jistých ohledech nepříliš efektivní): coververze výše uvedené písně Swastica Eyes, založení protestní skupiny na Facebooku, demonstrace, vznik webových stránek pro odstoupení Rady a podpory mladé budoucnosti (zde nebo zde) a nespočet novinových článků (například zde).
Nebo jste snad příznivci klasického mainstreamu a nejste proti formování dramaturgického plánu rádií "shora"??

Monday 20 October 2008

Krize mladého věku

I don't understand czech - please translate it!
Blíží se konec října. Stále časový posun o hodinu zpět, stále ten pocit, že den má maximálně 10 hodin a já stíhám jen třetinu toho, co stíhat chci a potřebuju. Představy o tom, jak tady napíšu v klidu diplomku, se pomalu rozmazávají, přesto podstata takového fleku zůstává. Společenské sessions jsem zredukovala na pro mě neobvyklý jen jeden (!) den v týdnu. A FAKT nelelkuju. Kromě povinností do školy, které se rozmnožují rychleji než je stačím registrovat, ještě stále honím po nocích práci pro rádio, ŽuŽu a pro nově zřízený projekt Rock&Pop.cz. Pro mě to znamená celodenní, resp. noční vysedávání na prdelce, shánění a posuzování nové hudby a kde se co (zejména tady v Irelandu) šustne. A když už se něco šustne, nastupuju s mikrofonem, diktafonem, propiskou a blokem v ruce, abych vše zaznamenala a zase si sedla na jistou část těla a opět psala a psala. Tlapky otlačené od klávesnice. K tomu přibyl ještě další nešvar - pokrmové aktivity probíhají před notebookem (pokud ne přímo na něm) a mezi sousty upravuju své napsané texty. Oscara za můj lifestyle...

Příští týden oficiální studijní volno. A mě čeká pod lupou nalézt polorozmazaný flek mých představ o diplomce, sepsání dalších recenzí, vypocení esejí v angličtině na nejhorší témata, návštěvy koncertů (tentokrát Aimee Mann, North Strand Klezmer Band a Okkervil River) a zase další repra z nich. Pak ještě několik narozeninových párty (samozřejmě jen jedna do týdne :), koncert Herbieho Hancocka, Lykke Li a klasická hudba v National Hall. Hurá hurá! Jen se z toho nezbláznit...

Nejsmutnější na tom je, že už nikdy se nevrátí čas studentských let, kolejních bezstarostných (a bujarých) akcí, chození za školu a víkendové návraty do hnízda k rodičům. Jen ranní kocoviny a morální povinnosti v mozkových vrstvách zůstaly .

Možná stárnu, nebo až moc se ženu za skutečnou dospělostí. Přitom doufám v to, že ještě příjde ten den plný puberťácké bezstarostnosti...


Photobucket
01 - Maynooth, South Campus, Rhetoric House

Photobucket
02 - Maynooth, South Campus, St. Joseph's Square
Photobucket
03 - Maynooth, North Campus, My Village Apartments
Photobucket
04 - Apartments Party, Anja & Sophiane & Me
Photobucket
05 - Party at my place
Pics taken by Nicky & Haran

Monday 13 October 2008

Enmesh The Time Or I Will Cry!

Why is the time running so fast? Could this week really take seven days?! I am in Ireland a month already & can't count the hours spent here but the experiences divide by weeks. It never equals zero or negative number. To overtake more than I am able to carry is still my faithful neighbour. We will see how strong I am.
Why do I want to spend in one hour as much adventures as it's possible and which would take more that three hours? And want to spend more money than I am able to earn? Simply feminity. I am never satisfied. But that's the only one thing that hurry me along.
I needed to switch my busy brain off, draw a deep breathe of new power, recognize what I really want (and what is unnecessary) and found out the sense of Facebook :).
The more I explore new things, places & people the more don't put czech "reality" back again. And on the contrary I miss it!
Alone 78 days and I am back in CZ. Is it too short or long time?
Pics of this week:

Photobucket
01
Photobucket
02 - Howth
Photobucket
03 - my neighbours near my apartment :)
Photobucket
04 - Howth
Photobucket
05 - Howth Harbour
Photobucket
06 - Glendalough

Photobucket
07 - Eli & Daniela & Me by Upper Lake, Glendalough
Photobucket
08 - from left: Anja & Eli & Me & Denisa & Daniela
Photobucket
09 - Upper Lake, Glendalough
Photobucket

10 - drummer Andrew & Me, Howth

Pics taken by: Nicky, Andrew, some foreigners...

Monday 6 October 2008

My Eyes Widely Open...To Be Closer

I se zavřenýma očima se dá prozřít. Objevit kousek světa skrze to, co není vidět. Uvědomit si nezřídka přikládanou důležitost povrchních vjemů, jež jsou tak nestálé a pomíjivé. Přesto nikdy se nepřestanu dívat se lidem do očí. Ty řeknou o charakteru člověka mnohem víc než slova, pověst či vůně. Záleží na barvě? Záleží na tvaru? Záleží hlavně na tom, co se z nich dá vyčíst...nejlépe pocit mezi řádky plytce vyřčených slov, nebo těch slov, kterým vůbec nerozumím...
Čím déle jsem mimo ČR, tím více si uvědomuju, jaký svět plný fabulací a svědomitých snů jsem si vytvořila. Snít o realitě je mnohem snazší než žít sen. A já se vždycky pokouším o tu nejnesnadnější cestu. Čekám na příběh jménem Titanic, doufám v průzračnost svých idejí nebo v restart tohoto programu...? Ne! Chci jít tím směrem, kterým šlapu, a děkuju za všechny nenahodilé náhody, které mi stojí v cestě. Jsou totiž to nejsladší, co život může přinést, jinak by byla realita s hranami skutečnosti tak fádní.
"Správně vidíme srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné..."