Don´t relax, but take it easy!

Po měsíci opět doma, v sudetském Jablonci. Také vám zní spojení "víkend strávený doma" tak příjemně? Mně tedy ano! Vybaví se mi totiž pohoda, čas na odpočinek, konečně dobré (a vydatné) jídlo, mámina bábovka, komfort, velké prostory a má vlastní koupelna... ovšem zní dobře do té chvíle, než se nekompromisně doopravdy ocitnu na prahu naší rodinné vilky...
Na tento víkend jsem se po náročném měsíci v Olomouci vcelku těšila. Už při cestě (výjimečně) přes Prahu jsem si v duchu plánovala, jakým příjemným způsobem ho strávím (a jak konečně něco udělám do školy; seminárky, ročníkové práce, psaní článků do redakce, přípravy na zkoušky a kolokvia se záhadným způsobem hromaděj).
Pátek - konečně volný den, ovšem jediný, při kterém mohu obíhat kamarádky, shopy, byrokratické instituce, doktory a knihovny, a to dokonce v libovolném pořadí. Jenže jsem ho celý strávila čekáním ve frontě v bance, kde jsem si chtěla konečně zařídit debet, a když na mě přišla řada, milá paní u přepážky mi s úsměvem sdělila, že beztak k tomu potřebuji minimálně 2 doklady, které jsem samozřejmě s sebou neměla! Takže domů pro pas a opětné čekání. Hurá!
Sobota. Mělo být hezky. A nebylo! A i kdyby hezky bylo, vůbec mi to sobotu nijak nezpříjemní. Nevím totiž, proč se nikdy nepoučím a před odjezdem domů si neuvědomím, že máme nejen velký barák s neméně velkou zahradou a hlavně neméně velkými záhonky, ale také chalupu kousek od domova a další domek ve východních Čechách s polem, u kterého není vidět ani začátek, natož konec. A jelikož je jaro (!), je čas na všelijaké sázení, kopání, rytí a jiných veledůležitých činností. Sobota byla velice příjemnou dobou strávenou v montérkách, gumákách a s kýblem v ruce. Že by náběh na novou image? :-)
A neděle? Ta je pro mě dlouhá asi 2 hodiny. Ráno vstát, zabalit krosnu, poobědvat a metelit na vlak do Olomouce (přeci jen 6 hodin jízdy se nikde neztratí). Ovšem tentokrát to bylo s jednou výjimkou - balit jsem se nemusela, krosnu jsem nestihla od pátku vybalit, takže jen nahodit na záda a jít.

Po tomto víkendu to příjemně znějící "víkend strávený doma" se jaksi změnilo. Už se docela těším do Olomouce, až si odpočinu od víkendu stráveném doma... :-)

Ďábel to nepozná, posluchač ano

Nevím, zda studium muzikologie byla dobrá volba, nebo spíše moje orientace na současnou hudbu. Jazz je skoro mrtev, nu-jazz se točí v kruhu, world music se zamotává do svých sítí, rocková scéna zneužívá hudebních charakteristik ostatních a o popové scéně škoda opotřebovávat klávesnici...
Včera jsem dostala nové album od REM - Accelerate. Hned v buse cestou z Prahy do Jablonce jsem se do něj zaposlouchala a říkala si, že jsou konečně zpět ti rockoví REM, které jsem tak milovala na gymplu. Zpětná křivka do let devadesátých, k jejich (podle mne) nejlepšímu albu Automatic For The People. Texty, technika zpěvu - co dodat. Zpětný návrat do úspěšného období je logickým krokem, jenže kytarové riffy, drumová technika a harmonické kadence jsou pořád stejné a při poslechu vám ani nepřipadne, že se jedná o NOVÉ album. Jakoby šlo nějakou reedici, či vydání dosud nevydaných nahrávek. Přesto doporučuju k poslechu, hlavně skladby Supernatural Superserious a Living Weel Is the Best Reverenge.
Co bylo ovšem největším zklamáním týdne - Madonna a její Hard Candy, nové album v překladu znamená tvrdý bonbón a tím doopravdy je! Snažím se překousnout to, že je vydáno (nejen) ve spolupráci s Timbalandem, ale přeslechnout se to rozhodně nedá. Vyprodukovaný plátek strojových hitů jasně devalvuje to, za co jsme popovou Madonnu od dob vydání Ray of Light obdivovali - vkusná (!), přestože lehká kýčovitost, melodizace skladeb a geniální flexibilita na hudební scéně ve spojení s kvalitou. Až přespříliš se Madonna snažila vysoustružit album do nejmodernějších parametrů. Album zachraňuje jen rádiový singl 4 Minutes (to Save the World) v duetu s Justinem Timberlakem, Devil Wouldn´t Recognize You a Voices.

Teď se jen těším na to, až si najdu opět čas si poslechnout zbrusu nové album Silently Dawning od Davida Dorůžky, určitě si po tomhle potřebuju spravit chuť (i k dalšímu studiu muzikologie)! :-)

P.S. Možná z článku budete mít pocit, že jsem vlastně hudbou znechucena. Sice je to částečně už pravda, ovšem jsem asi dost kritický člověk, kterému se nezalíbí vše (a kde kdo :-), ale za to když se pro něco nadchnu, tak to musí stát sakra za to ;-)...

Amplionové zprávy o rádiu

Tak dnes jsem si zase dala!!! Nejenže jsem musela strávit celých (!) 24 hodin na koleji, jelikož na mě skočil nějaký bacil (nebo bacilonosič?:-)) a rozhodla jsem se ho přinutit k odchodu intenzívnější formou, ale také jsem si po dloooouhé době zapnula rádio (CD přehrávač s rádiem, který tu mám na pokoji, slouží povětšinou jen jako odkladač náušnic, řetízků a jiných důležitých věcí, samozřejmě pod tunou olomouckého prachu).

To, že jsem to neměla dělat, jsem si uvědomila sice pozdě, ale za to jsem se osobně a na vlastní sluch přesvědčila o tom, že i nadále a nepřetržitě (!!) budu dál používat svůj rádiopřehravač jako odkladiště veledůležitých věcí, které stouply v ceně, jakmile jsem z posledních sil tento přístroj odpojila ze sítě.

O co jde? Možná jsem už zhýčkaná hudbou, kterou si sama naordinuji na svém playlistě, nebo prostě ještě nejsem natolik psychicky připravena se zaposlouchat do současných rádiových (s)hitů. Jelikož mi zde fungují pouze čtyři stanice (moc toho na výběr není, díky poloutržené anténě, kterou jsem chytře použila jako šťourátko pro vytáhnutí tužkových baterek zapadlé za radiátor :-)), začala jsem od začátku: Evropa 2 a Radiožurnál. Dvě od sebe kousek vzdálené stanice, natolik si rozdílné, ale zároveň natolik si podobné. Evropa 2, vcelku profláknutá stanice a přitom stále hledám rozumný důvod proč. Chvilku si zvykám na moderátorské novoty, které se poněkud změnily od té doby, co jsem stanici slyšela naposledy. Sem tam se pousměji nad vtipností, nebo spíše trapností komentátora, ale hned záhy mi úsměv zkysne: Mika, Code Red, Rihanna, pak pozor! Lenny Kravitz a Simple Plan, pak skoro třikrát za sebou skladby vzniklé ve spolupráci s Timbalandem... nevydržím a přelaďuji. Naskočí Radiožurnál. Rozhovor s Danem Bártou. Jsem navýsost spokojena... tedy až do doby, než rozhovor přeruší hudba. Naprosto geniální kontrast s předchozí "evropskou" stanicí. A přesto se to nedá vydržet. V tomhle si jsou tyto dvě stanice podobné. Dají se poslouchat jen určitý čas - u Evropy 2 většinou do té doby, než zjistíte, že se stejné písně pravidelně opakují po stejných intervalech, a u Radiožurnálu po té, co se nedozvíte nic vtipného, zásadního a ani hudebně záživného. Další stanice jako jsou Radio Haná, či Radio Hity snad ani zmiňovat nebudu... Nebo možná někdy příště (včetně dalších stanic), až napravím polonemocnou anténu :-)...

Proto se ptám: existuje vůbec nějaké rádio, se kterým jste spokojeni a které přijímáte bez námitek? Já ano! Zejména takové, které má nalomenou anténu, funguje, jak nemá, a je velice praktické na odkládání věcí :-)...

Tam, kde vina z vína usíná...

Ještě že je duben a konec semestru je v dohlednu! Protože zvládat kulturní (studentský) život, pít pivo z plastu, užívat si svobody, neodpírat pozvání na skleničku(y) a před odchodem do postele si cestou kupovat ranní pečivo mě už zmáhá.
Přesto mi Olomouc bude VELMI chybět. Ale nějaké to sebezapření do konce května ještě vydržím :-D.
Vivat Dublin the next year!

Když psychopárty byla psycho.... (zejména ráno):

Prostě jaro!

Mám ráda duben ...tedy až po květnu, kdy mám narozeniny. Ale prostě ho mám ráda. Je jaro, vzduch je sytější a příjemnější, můžete konečně odložit zimní garderóbu a přehodnotit oděvní vrstvy ve skříni, bezdůvodně se usmívat na lidi a s pseudoletní radostí si vychutnávat petlahvové víno v parku (aniž byste dostali zánět močového měchýře).
Taky by se patřilo říct, že je jaro a všechno se to páruje (sakra!). A nebude to dlouho trvat a opět budu pozorujícím svědkem dalších svateb (sakra!!).

Mimoto přeji naší bývalé muzikoložce Míše krásný vstup do manželství, ke kterému se odhodlala tuto sobotu (12.4.):
















...zato my jsme se nemuzikologicky opili :-)...

Žena za pultem

Bude to týden, co jsem byla skoro zcela náhodně postavena za dj pult. A to hned dvakrát. Velkolepé soudy, zejména z mé strany nejsou na místě a ani mi teď nepřísluší se o to pokusit. Ovšem pro mne to byl zážitek, jenž se neopomíjí. A to z několika důvodů: poznala jsem, jaký je to pocit být na jiné straně parketu, než jak jsem byla doposud zvyklá, jak se strachem v očích pozorovat ubývající čas hrané písně, jak se společensky znemožnit v přímém přenosu a jak poznat různorodost a galantnost (ale také absolutní negalantnost a plytkost) některých ostatních "muzikopouštěčů".
Od doby prvního unisexového večera si uvědomuji, jaká muzikologická deformace mě to postihla a jak prozatím přirozeně nedokážu posloužit hudebně chuťovým buňkám klubových navštěvníků, zejména těm "eskoidním". (Možná bych ale měla být za to jako muzikoložka naprosto vděčná...)
Jen doufám, že teď jen neklamu sama sebe, že neklamu ty druhé, kteří mě podporují, a že unisex bude mít někdy v nadpisu dvojku...
Tož tak!

Noční poezie aneb Když nemůžu spát

Láska, která kape

Neslyšně kapající povzdech lásky
rozbije žal v mých očích,
leč dočasně.

Kéž cítit věrnost stejně tak
jako vidět hudbu,
jak bubnuje na okraj opatrnosti,
leč předčasně.

Osud je lepší nerozpoznat v kartách
než přečíst v kávové sedlině,
s vědomým ponurých nálad,
ač méně častých.
Stejně tak, jako dnes…či i zítra?

Lidé, kteří mě obohatili, ovlivnili, poučili a nakopali :-)

Andul - už přes 11let mě stále dokáže vyslechnout, proplesknout a utěšit a já se to snažím oplácet :-)...











...Martin (Makroušek)- můj nejmilejší (a jediný) bratr. Je to on, který mě naučil spoustě nekalostem, které mi zůstaly dodnes :-)...

















...Číva - moje nejlepší "kamarádka" v kalhotech...












...Vidus - nejlepší (a nejzajímavější) spolubydlící, hudební inspirátor a dokopávač k plození hudebních článků...

















...Tereza, Soňa a Zuzka - i po osmileté "gymplácké" době zůstaly :-)...










...nadějní (i beznadějní) muzikologové :-), Peťka a Jindra...













...fúzující muzikolog Ondra (Fractal)...

...Renča - přestože je nevidomá, vidí mi do duše skoro nejlépe...

... Hani - nevyčerpatelná studnice srandy a neskutečných nápadů...













...a můj ex - Peťan - naučil mě vnímat krásu i do hloubky a pozastavit se nad svým životem - ač jen na tři roky...







...a dále Hanulinka S., Naďka Ž., Jirka, Káťa S., Lucka H., Dan M., Míša Š., Péťa D.-R., Peter Z., Radek J., Renee a 3neC :-).

Ach ta retrospektiva

Ač mám za sebou už třiadvacet let vcelku bohatého života, za poslední rok se toho prozatím událo nejvíc (zejména toho přelomového a zásadního): intenzivně jsem prožívala svatby mých dvou dobrých kamarádek, kochala a rozplývala se nad celkem třemi narozenými potomky mých tří neméně dobrých kamarádek, prožila nemilosrdný rozchod s milovaným člověkem, poznala spoustu nových známých a znovuobjevovala staré kamarády, uskutečnila nezapomenutelný výlet po Ukrajině, zakoupila letenku a naplánovala měsíční cestu po Kanadě na letošní červen, úspěšně se zadlužila, ale zato lehce povýšila v práci, byla jsem okradena, uskutečnila rozhodnutí o studiu na National University in Ireland pro příští rok, částečně nalezla sebe samu a vyzkoušela nové možnosti, své schopnosti a neschopnosti.
Tento rok mě zároveň naučil nejíst maso, přehodnotit svůj život, třídit odpad, pomáhat nezištně lidem a hlavně třem věcem: nic neočekávat, nic fixně neplánovat a nic nebrat osobně... A to je teprve duben :-).

V co věřit a v co nedoufat

Stále věřím, že láska a pravda vítězí. Stále doufám, že s poctivostí nejdál dojdu. Stále se snažím podřizovat svůj život svým vytyčeným morálním zásadám a být za to na sebe hrdá. Stále sním o tom, že existuje ten pravý a já pro něho ta pravá. Stále si přeji, abych mohla dělat vše tak, jak chci, bez ohledu na materiální potřeby. Stále se nechávám unášet zajímavými detaily a rozmanitostí krásy různorodé podstaty... A stále přemýšlím, zda má vůbec smysl si říkat něco stále...

Konečně! :-)

Konečně se mi podařilo najít kousek času a založit si blog... Je to pro mě jakýsi retronávrat do období pubertálních výkyvů, úletů a zvyků si vést různé deníčky podle nálad, záhad a událostí... :-)