Už jsem rezignovala trhat pomyslné dny a odpočítávat blížící se konec prázdnin. Čas je spravedlivý a nenabízí možnost restartu. Kolikrát jsem se snažila začínat znova, nebo dát věci do pořádku. Stačí se podívat na materiální rozpoložení a rozložení na mém přechodném působišti. Pořádek je pro blbce a pracovní mumraj pro inteligenty převládá :-)! Naštěstí mi ten rychloběžec čas ani nedopřává se na ten rozbuch v pokoji podívat a zamyslet se na sebou :-).
Tento týden byl (a snad bude) opět nabitý: koncert Sato-San To byl v Cross Clubu vynikající, ač jsem se přes polovinu koncertu prodírala mezi davem a snažila se zachytit neopakovatelné okamžiky na neopakovatelném objektivu, moje kulturní zkoprnělost v důsledku auditivních přílivů byla v 
jistých ohledech až nezvykle uspokojující; o dva dny později v Aghartě koncert formace Zeurítia (s ní dnešní příjemný rozhovor do Harmonie v kavárně s méně příjemnými cenami); předevčírem čtyřhodinová produkce Macea Parkera v Lucerně, pravděpodobně naposledy Praze Maceo ukázal, jak dokáže svými groovy opět strhnout; dnes koncert Sigur Rós, jejichž aktuální album prostě asi nikdy nevyslovím, aniž bych si neulámala jazyk; a (pozor!) ve středu radikální změna - vyměnit už dost kulturně protřelé džíny, nahodit sukni, lodičky na podpatku a nechat se unášet na tónech symfonie Čajkovského a Brahmse v Rudolfinu.
jistých ohledech až nezvykle uspokojující; o dva dny později v Aghartě koncert formace Zeurítia (s ní dnešní příjemný rozhovor do Harmonie v kavárně s méně příjemnými cenami); předevčírem čtyřhodinová produkce Macea Parkera v Lucerně, pravděpodobně naposledy Praze Maceo ukázal, jak dokáže svými groovy opět strhnout; dnes koncert Sigur Rós, jejichž aktuální album prostě asi nikdy nevyslovím, aniž bych si neulámala jazyk; a (pozor!) ve středu radikální změna - vyměnit už dost kulturně protřelé džíny, nahodit sukni, lodičky na podpatku a nechat se unášet na tónech symfonie Čajkovského a Brahmse v Rudolfinu. Ač mi vždycky jen při vyslovení názvu "Praha" naskákaly alergické fleky, dnes už s tím nic nenadělám. Léčím se z této alergie a celkem i úspěšně...zvlášť proto, že mi nic jiného nezbývá. Kompromis je střední cesta všeho a Praze se rozhodně upřít nedá ta rozmanitost večerů. Přesto je mi pragocentrismus pořád proti srsti. Ale je pravdou, že možností je tu neuvěřitelně a znatelně více než mimo Prahu (rozuměj "na venkově" :-), takže co jiného dělat, než se smířit s nálepkou "pražské naplaveniny" a kličkovat mezi nabízenými koláči zážitků a dosyta si od každého uždibnout.... Tak co sakra ještě doma "na venkově" děláte :-)?
