Konec jedné krásné éry, plné neskutečně krásných přátelství a známostí, dojmů ze stále zeleného ostrova a chutí irského cideru a Guinnesse na jazykových papilách. Nucená orientace na chladnou povahu Čechů a ještě chladnější počasí. Nastolení reality. Stěhování. Práce. Diplomka. Státnice. Jak nádherně vyhlížející budoucnost!
Čím víc člověk cestuje, tím víc si uvědomuje, jak se přibližuje roli psu - nelpí na místě, zemi nebo přístřeší, ale na lidech, jak moc mu záleží na tom, kdo je stále ještě přítel a kdo už je jen známý. A nakolik je své rodné zemi věrný. Nic nemá hranice a sladkost svobody je ztrpčena omezeností společnosti a financí.
Jsem zpět a možná ne na dlouho. Zaječí úmysly za hranice země, jež je stále ještě bez Eura, vzrůstají. Ale i ten čas, který tu budu, chci využít na plno. Carpe Diem. Žijeme jen jednou a je ještě tolik krás, které jsme nepoznali...
Obrázkové vzpomínky z posledních dnů na smaragdovém ostrově:
P.S. Ale i tak se moc těším na ty, kteří tu pro mě zůstali, kteří si mě ještě stále pamatují a chtějí pamatovat...
Pics by Nicky & Florian & Anndrew
4 comments:
Hej, tu značku z úvodu si pamatuju. Byli jsme z ní hrozně vychlámaní, když jsme jí viděli z autobusu... sladkých osmnáct.
Tak trochu vzpomínám na svoje pocity po návratu. Na jednu stranu se vždycky hrozně těším, jak všechno bude takové "domácí". Jízda z letiště pražským MHD a tak. Na druhou stranu když se vracíš právě z Irska nebo třeba Švýcarska, je to trochu těžké. V Irsku se mi lidé omlouvali, když jsem do nich narazil, hospody byly plné upovídaných ale ne "česky" opilých lidí, kteří se překřikují (asi jsem měl štěstí na ty slušné putiky), ve Švýcarsku to bylo hodně podobné, ale více "přesné", nedá se to vyjádřit. Takže když se potom vracím, mám smíšené pocity. Na jednu stranu jsem HROZNĚ rád, že jsem doma (a pokaždé se utvrdím v tom, že emigrace fakt není nic pro mě), na druhou bych hrozně rád, aby prošla vlast některými vylepšeními, která by jí jistě neubrala na charakteru, jen vylepšila její obraz (smajlík, co neví, co to kecá, ale doufá, že se vyjádřil alespoň trochu srozumitelně).
Ale každopádně pěkně vítám, i když nepředpokládám, že bychom se stihli vidět v Olomouci, neb 10. odletím zase já...
Mas pravdu, na jednou stranu jsem moc rada, ze jsem zpet, mezi prateli, rodinou a znamym prostredim, ale kdyz ma clovek srovnani, tak mu je lito, ze se ta jeho zem prilis nevyviji, ale jen plouzi vyvojem...
To je skoda, to te nestihnu :(, chjo! Tak preji hodne stesti a duchaplnych zazitku ;)
A ono je to někdy i naopak, Já zůstal doma a plno blízkých se mi ztratilo kamsi od 100 km do na druhou půlku světa. Jedni zůstávají a druzí odjíždějí a vrcejí se, nebo ne. Smutno je všem odloučeným. říká Peťka
Úplně to chápu.
já jsem se staršně těšila z Itálie domů a teď se mi moc moc moc stýská po Itálii :)
Post a Comment