Stejně jako hudbu řadíme do žánrových a stylových škatulek, tak podobným způsobem strkáme lidi kolem nás, známé i neznámé, příbuzné a kamarády do podobných kategorií se štítky seřazené podle oblíbenosti, sympatií nebo společných zájmů.
Příbuzné si nevybereme a ačkoliv nám jsou více či méně sympatičtí (potažmo nesympatičtí), rezervujeme pro ně speciální šuplík, jehož inventura je nemožná. Naopak ostatní přihrádky, v jejichž útrobách se přetlačují známí, kamarádi či užší přátelé, neustále prohrabujeme a dáváme jim čím dál specifičtější charakteristiky a štítky. Jenže nakolik jsou tyhle nálepky spravedlivé nebo pravdivé? Objektivita se hledá pod elektronickým mikroskopem, a kritérií, podle kterých přestrkáváme lidi jako loutky z jedné charakterové krabice do druhé a naopak, je víc než dost.
Přestože feminismus je u nás pasé a genderová studia se stále snaží o zrovnoprávnění obou pohlaví, první kritérium, který zformuje náš úsudek o dané osobě, je stále to, do jakého pohlaví se daná bytost zařazuje. Unisexová komunikace ještě stále neexistuje (bohudík), a tak už jen dle rodového zařazení se proměňuje i vztah, resp. přístup k této osobě.
Každý člověk si s sebou táhne celým svým životem svou kulturu, zvyklost, přesvědčení, tradici. A právě tím, v co věří, nebo co vyznává, se předem nevědomě nechá zařadit do námi navržené škatule. A neříkejme, že ne!
Například můj apriorní odpor ke skapunku a jeho kultuře se ještě zintenzívnil návštěvou koncertu kapely Ska-P a přestože vyznavači této kultury mohou být nositeli nadprůměrného IQ, nikdy nebudu mít pravděpodobně ani chuť to zjišťovat. Podobným způsobem ostatní takto determinujeme, odsuzujeme či nadřazujeme je jen díky tomu, že (ne)vyznávají, (ne)vysílají nebo (ne)chovají podobný vkus/nevkus/přesvědčení atp. jako my sami.
Ačkoliv se můžeme snažit být sebeobjektivnějšími při posuzování druhých lidí, nikdy se nám nepodaří opravdová objektivní objektivita. Zvlášť v době internetu, kde na sebe prozrazujeme i to, co na nás vrhá buď dobré, či špatné světlo. Jenže nakolik to je pravda a co je vlastně řečeno mezi řádky?
Život je hodně krátký na to, aby se lidská segregace dotahovala do detailů a vázala na jednotlivou relevantnost mezilidských vztahů. To důležité je přece očím neviditelné, a tak i to, co o ostatních vyšťouráme v internetových hromádkách, nevylučuje to, že v opravdové realitě je to úplně jinak...
Příbuzné si nevybereme a ačkoliv nám jsou více či méně sympatičtí (potažmo nesympatičtí), rezervujeme pro ně speciální šuplík, jehož inventura je nemožná. Naopak ostatní přihrádky, v jejichž útrobách se přetlačují známí, kamarádi či užší přátelé, neustále prohrabujeme a dáváme jim čím dál specifičtější charakteristiky a štítky. Jenže nakolik jsou tyhle nálepky spravedlivé nebo pravdivé? Objektivita se hledá pod elektronickým mikroskopem, a kritérií, podle kterých přestrkáváme lidi jako loutky z jedné charakterové krabice do druhé a naopak, je víc než dost.
Přestože feminismus je u nás pasé a genderová studia se stále snaží o zrovnoprávnění obou pohlaví, první kritérium, který zformuje náš úsudek o dané osobě, je stále to, do jakého pohlaví se daná bytost zařazuje. Unisexová komunikace ještě stále neexistuje (bohudík), a tak už jen dle rodového zařazení se proměňuje i vztah, resp. přístup k této osobě.
Každý člověk si s sebou táhne celým svým životem svou kulturu, zvyklost, přesvědčení, tradici. A právě tím, v co věří, nebo co vyznává, se předem nevědomě nechá zařadit do námi navržené škatule. A neříkejme, že ne!
Například můj apriorní odpor ke skapunku a jeho kultuře se ještě zintenzívnil návštěvou koncertu kapely Ska-P a přestože vyznavači této kultury mohou být nositeli nadprůměrného IQ, nikdy nebudu mít pravděpodobně ani chuť to zjišťovat. Podobným způsobem ostatní takto determinujeme, odsuzujeme či nadřazujeme je jen díky tomu, že (ne)vyznávají, (ne)vysílají nebo (ne)chovají podobný vkus/nevkus/přesvědčení atp. jako my sami.
Ačkoliv se můžeme snažit být sebeobjektivnějšími při posuzování druhých lidí, nikdy se nám nepodaří opravdová objektivní objektivita. Zvlášť v době internetu, kde na sebe prozrazujeme i to, co na nás vrhá buď dobré, či špatné světlo. Jenže nakolik to je pravda a co je vlastně řečeno mezi řádky?
Život je hodně krátký na to, aby se lidská segregace dotahovala do detailů a vázala na jednotlivou relevantnost mezilidských vztahů. To důležité je přece očím neviditelné, a tak i to, co o ostatních vyšťouráme v internetových hromádkách, nevylučuje to, že v opravdové realitě je to úplně jinak...
3 comments:
často přemýšlím o podobných věcecech, jaké jsou v tom článku. těžko napsat něco konkrétnějšího, to jsou témata na větší diskuze. kruci, tak rád bych s tebou pokecal. Až dopíšu bakalářku, musím si udělat výlet do Práglu. Z tebe se čoveče pomalu a jistě klube další intelektuálka,však v klidu, do 60 času dóst. dobrý to je, dobrý to je :-)Peťka
Mám pocit, že poslední dobou se nějak moc lidí na svých blozích vrhlo na filosofii. Ne že by to bylo apriori špatně, ale jak mám s takovou konkurencí bojovat (smajlík)?
Dnes je moderní říkat, že nemáme předsudky. Nejsme přeci rasisté, ani jinak pohnutá individua. Ale je na čase si přiznat, že pro někoho je to skapunk, pro někoho dredy. Tedy, třeba pro mě. I když vím, že jsou to také určitě lidé s nadprůměrným IQ, bystří a milí, pokaždé si a při pohledu na ně říkám, proč tohle dělají, co z toho mají (kromě neumytých vlasů) a tak... Jo, jsem divnej.
@ Peťka: Tech diskuzi, co mame uz na seznamu, je pozehnane, to bychom si vzali minimalne tydenni volno :).
@ Sunfreedom: I samotnym predsudkem je to, ze nemame predsudky a s apriornim odstupem (diplomaticky receno) ruznych skupin lidi mam taky problem. Tudiz nas divnych lidi je asi v tom pripade vic ;).
Post a Comment