A Short History Of Nearly Nothing

Nejen venku je hezky, prázdniny se krátí, konto se ztenčuje a koupená letenka do Irska si hoví v šuplíku.

Jsem příjemně opojena (a taky tvrdě omotána) prací v Radiu Wave. Práce šlechtí člověka a smutky zahání. Asi jsem workoholik, práce mě baví a naplňuje. Poplácat si po rameni, zaťukat na dřevo, že dělám to, k čemu jsem od začátku směřovala. Kupodivu si stále své životní hodnoty hýčkám a už neměním. Proplouvání po vlnách konsonantních i disonantních tónů si užívám a díky nim se dá lehčeji přejít na druhou stranu aktuálního problému.

Jen škoda, že už teď vím, že české Vánoce budu slavit někdy v lednu. Boj proti zkostnatělým tradicím a rituálům dotahuji do extrému. Snad ještě existuje, co jsem neporušila.

Víkend patřil (samozřejmě nečekaně) hudbě. Mini report z AghaRTA Prague Jazz Festu aneb spontánní hurá akce jsou nej :-), pro některé to byla falešná záchrana před učením, někdo se konečně mohl vyfotografovat u pražských památek, ale závěrečně jsme všichni skončili v neuvěřitelné hospodě U Dvou koček, kam příště vlezeme jen pod vlivem a pod parou :-). Kulturněji třeba zde. A příští týden bude hudebně a pracovně ještě brutálnější ;-). Bohudík.