Každé místo na téhle planetě má sloní paměť. Naší vymožeností je zapomínat a o to bolestivěji rozvzpomínat. Můj odůvodněný sprinterský maraton od města k městu, od státu ke státu se pohybuje ve spirále, vrství prach na mých jizvách a v nečekaný okamžik je s tou největší slastí rád rozbodá. Snaha o dočasnou sklerózu se stala součástí mého seznamu nesplněných přání.
Není člověka dobrého ze své podstaty, každý je jen častým návštěvníkem maškarních plesů. Nandává si masky dle potřeby, věří v naivitu nově příchozích a soudržnost ostatních.
Století jednadvacáté se stalo tržištěm a směnárnou latentních citů. Ořezané duše tupými hroty, slasti s ortely smrti, poryvy tužeb bez cíle, batohy vzpomínek různých druhů a vůní v úschovnách bez klíčů. Zůstává jen konečně ztratit klíč. Klíč od pout všech pout...
Don't tell me the things that I used to do,
lonely girl looking through the moon.
I felt no freedom, I feel no joy.
You're finding peace and I'm just looking for,
sad girl waiting for another day,
day by day.
We whisper love,
only empty words
with no shame.
Please breathe my pain,
I just leave all things alone.
It's so hard to know who I am,
who you are.
It´s all just a big mess in my head,
you look at me and I see the life we led.
Helplessness.
6 comments:
Možná, že to tak je, ale možná taky ne. mám pocit, že lidi se rádi pohybují ve svých kruzích , ve kterých jsou uvězněni. To není to nejhorší. nejhorší je, že oni vědí jak z nich ven, jen se jim nechce. nevidí v tom smysl, přínos. jenže ne všechno správné nám hned uspokojí naši potřebu. často si v poslední době vzpomenu na jednu větu, i cesta může být cíl. Peťka
Jo, spíš bych řekla, že se lidi pohybují v bludných kruzích :)...
Nevím, zda oni sami vědí, jak z nich ven, ač třeba tolik chtějí. A doplnila bych tě - sice ne všechno správné uspokojí potřebu, ale taky ne vše, co uspokojí naši potřebu, je správné...
třeba je dnes v módě žít na dluh, a vydávat spoustu energie, aby se toho stihlo co nejvíc, se strachem, že se toho hodně propásne a zapomíná se na to třídění, jak se říká, zrna od plev. berem všechno - stojí nám to za to a různé tělesné a duševní pochody, které dříve fungovali, se najednou divně kroutí - jo ty důsledky. sám si sypu popel na hlavu, můj bludný kruh už má, přes občasné zatáčky, celkem zřetelně vyšlápnuto. (a hele jde to vidět už i z vesmíru) nějak to na mě dolehlo, tyhle prázdniny byly v rychlém tempu, nějak jsem zapomněl odpočívat. cože to je to opravdu tak důležité?! Peťka
...ale žijeme vlastně jen jednou, pokud nevěříme v reinkarnaci, a spoustakrát jsem se přistihla, jak odpočinek odsouvám na nejposlednější místo v žebříčku aktivit...jen aby náš jedinečný život nebyl mnohem kratší, než jak si představujeme a ve snaze toho tolik stihnout si ukrojit zasloužený důchod :-)
Hele víš co, reinkarnaci mi ani nepřipomínej, poslední dobou na ni dost myslím - říkám si žij ten život pořádně, ať se máš ten příští na co těšit. kde tohle se ve mě bere? Peťka
Už to mám, všechno mi to připadá, jako takový jemně Noirovitý film... Jo správně, poslouchám zrovna Ingu:-)no už jdu raději spát... Peťka
Post a Comment