Technika sice zkracuje vzdálenosti, ale nesbližuje. Smutná skutečnost v technickém věku. Patřím patrně do poslední generace, která zažila dětství a ranou pubertu bez McDonaldů a KFC, bez mobilů, internetu, mikrovlnek a MP3 přehrávačů a jak bylo taky krásně.Kolik času jsem trávila s těmi, se kterými jsem si měla OPRAVDU co říct, a kolikrát jsem si natáčela na prst šňůru od pevné linky při nekonečném telefonování s těmi, se kterými jsem si chtěla OPRAVDU něco říct. Strach a zvědavost, zda druhý konec linky OPRAVDU vezme ten, jehož hlas chceme slyšet, jsou zařazeny do muzea zážitků, které nikdo nenavštěvuje. Svět se zrychluje. Svět se zmenšuje. Ale kaleidoskop skutečných přátel mizí pod drobnohledem.
O všech víte skoro vše, kdykoliv vás může kdokoliv zastihnout, "proskypovat" miliony hodin (a přitom si natáčet na prst šňůru od mikrofonu), napsat tři kila zpráv a blogových příspěvků. Přesto instantní informativnost je tak nehodnotná. Nepohladí vás, nedá vám možnost číst mezi tóny intonace nebo vstřebávat charisma.
Jsme otroci technických vymožeností a zapomínáme na skutečnost v nekybernetickém prostoru. Doba radostí z obdrženého dopisu, nečekané návštěvy nebo nekonečných hovorů po telefonických drátech se nikdy nevrátí. Ale děkuju, že jsem ji mohla zažít...
12 comments:
Něco na tom asi bude. Ale popravdě musím žíct, že mi tahle doba sedí, na osobní kontakt s kamarády si čas dokážu vždycky najít a ten virtuální mě taky baví. ;-)
hahay... já taky zažila pubertu s pevnou linkou a s dopisy :D no, nevím, jestli bych to chtěla vrátit. Souhlasím s emef, že mi tahle doba taky sedí. I když někdy mi příjde až příliš rychlá...
Tak tohle byl skutečně krásný příspěvek. Taky k tomu mám co dodat... Já jsem se před lety (to už existovaly maily, mobily i instant messaging...) označil za "romantického technokrata" ve smyslu, že miluju všechny vymoženosti techniky, ale pořád ve mě doutná ta romantická část Michala :-D. Před lety (počátkem mého účinkování na gymplu a konče prvním rokem na vš asi) jsem rovněž miloval psaná normálních dopisů. Protože přesně to očekávání, jestli ve schránce je dopis, je úplně krásné :-). Měl jsem v té době jednu kamarádku, se kterou jsme si psali dlouhé dopisy o muzice, dvakrát do měsíce třeba. Obsáhlé několika stránkové dopisy. Sice jsem je už psal na pc, ale to jen z důvodu toho, že to bylo rychlejší a také čitelnější vzhledem k tomu, že píšu jako prase. Ono když se to vytisknulo a vložilo do obálky se známkou, tak to taky bylo to romantické, i přestože to bylo napsáno na dnes konvenčním přístroji :-). Na tom gymplu jsem ale psával i ručně psané dopisy. To bylo tehdá děvčatům :-). V dobách hluboké zamilovanosti jsem psal těm, které mě většinou nechtěly :-D a na ty dopisy moc nereagovaly, ale mě to určitej čas bavilo :-). Psal jsem dopisy, prokládal je citáty jinou barvou inkoustu napsané... Dával jsem si záležet, aby se to dalo přečíst. Takové dopisy už nepíšu a trochu mě to mrzí, ale prostě píšu víc e-mailů a zjistil sem, že mi písemná komunikace vyhovuje. Ne sice že bych ji upřednostnoval před normální komunikací, ale ze začátku se lidi poznaj podle mě lépe po té korespondenční psané komunikaci. Hodně to o člověku prozradí :-)
Emef: Uznej, že ne všechny super přátelské vztahy po internetu jsou opravdu přátelské i mimo něj... Baví mě to taky, ale je nějak málo času na "hloubku".
Michal: To je pravda, že písemná komunikace hodně o člověku prozradí, ale neprozradí víc než osobní kontakt. Přeci jen chemie při osobním setkávání, ať už je to s kým chce, rozhodně funguje a z psaných řádků se to vyždímat nedá.
Taky namísto jednoho opravdu láskyplně a upřímně psaného dopisu napíšeš dneska minimálně 50 mailů...Jakou mají pak hodnotu taková písmena? Chci si vážit těch písmen, která jsou osobní, ne těch, které fungují jen jako přenos informací...
...a nebo je to tím, že už stárnu :)
Souhlas. Ono jen komunikovat přes techniku a odkládat třeba osobní setkání taky není úplně oukej :-). Člověk si pak tu osobu může moc idealizovat a při face-to-face setkání narazí, třeba. Chce to kompromis. Každopádně setkání na slepo s člověkem, kterého jsem potkal přes net a setkat se s ním bez předchozí výměny určitého množství mailů nebo zpráv, tak do toho bych teda rozhodně nikdy (!) nešel.
Já ti nevim, starý jsme skoo stejně... a já to všechno zažil. ICQ, Skype, McDonald's... ale i pevnou linku a normální dopisy (smile). Možná to ale bude tím, že moje míra socializace v dětství a pubertě nebyla tak vysoká, takže jsem trávil dost času u moderních technologií... každej to máme asi jinak no.
Dost časwto mi chodí takové ty nostalgické maily od známých, od rodičů... jaké to bylo v sedmdesátých když člověk řekl, že do tmy bude doma. Pak dostal v 16 hodinky a mohl říct, že do osmi. Jo, zní to krásně, ale neměnil bych. proč? Protože máme možnost volby. I když budou skeptici tvrdit, že společnost nás žene jinam, nikdo nám nebrání po skončení pracovní doby vypnout mobil, počítač a jít někam, kde nás nikdo "nedožene".
Co chci říct je, že bych neměnil. Moje děti budou dělat věci, které mi přijdou naprosto šílené, už teď je dělají moji bratranci a sestřenice, kterým je třeba 14. Ale co už no, jde je o přizpůsobivost.
Btw. jsi to ty, kdo má blog, Last.FM, MySpace, Youtube... kolik z toho sis zřídila proto, že se bez toho nedalo žít (mrk)?
Jsou parádní všechny tyhle věci, dopisy, telefony, mobily, internet. Ale stejně nakonec, když stojíte na nádraží s jízdenkou v kapse a míříte za svými přáteli setkat se na živo, protože jsou ti praví rozfrcaní po republice, v tom lepším případě;-P, je to k nezaplacení. Stejně při komunikaci naživo člověk vnímá více smysly než sám tuší a ne jen smysly. A to nemusí mnohdy ani mluvit. A psaní dopisů, nebo mailů, stejně vždycky bylo nejlepší s někým koho hodně znáte, hlavně naživo. Doba je rychlá, ale zavrhovat komunikaci novými technologiemi je stejně ujeté jako sedět na zadku u internetu a nevylézt ven mezi živé. Dnešní svět má možnost několika druhů komunikací, umět je používat, je velká výhoda, ale ta živá zůstene vždy tou nejdůležitější.
:-P eťka
sunfreedom: Necítím se být skeptikem, když řeknu, že svět se opravdu žene někam a zrychluje se, je to spíš obecný fakt a je jen na nás, jak to příjmeme a jak se s tím srovnáme. Ano, máme možnost volby, jenže naše determinovanost okolním světem je už tak vysoká, že je to nemožné, abychom po práci vypli tenhle "pracovní svět" a otevřeli ten "domácí". Do jisté míry to jde, ale už nejde se před takový světem zcela uzavřít.... Přesahy jsou, budou a už nikdy nezmizí!
A svým příspěvkem jsem chtěla říct, že jsem ráda, že jsem předchozí dobu zažila, že mám, možná jen naivní, pocit, že si dokážu vážit věcí a vztahů, než třeba dnešní mladá generace...Neznamená to, že bych chtěla vrátit tuhle dobu a opět postávat ve frontě na mandarinky. A zpětnou vazbu k tomu potřebuju, zda to není jen má iluze v mé hlavě...
Peťka: Internetovou komunikaci nezavrhuju, ale jinak máš naprostou pravdu! :)
Krásný příspěvek!!! Mám moc ráda psaný dopisy, se známkou, ušmudlanou od pisatele, ale s vědomím, že strávil několik minut - někdy i hodin jen tím, aby napsal jenom mě. Pochybuju, že bych si v dnešní době tiskla zamilované maily od mého přítele a schovávala si je do starého kufříku po babičce, jako jsem to dělala s dopisy psanými před (ježiš majra) 13-ti lety. Dneska totoiž nejsem schopná si zapamatovat jen heslo do e-mailu, natož, abych si v něm něco přečetla :-)
Ježiš promiň, asi to vyznělo, jak nemělo, já jsem to myslel obecně jako shrnutí. Chtěl jsem, aby vylezl ten kontrast, buď a nebo vyhnané do extrému. A zdůraznit kompromisní zlatou střední cestu. mi se tenhle příspěvek moc líbí. závidím ti to točení šňůrou od telefonu. My jsme měli telefon až později, až když jsme se přestěhovali a brzy po tom už přišly mobily, takže jsem si točení šňůrou moc neužil.Dopis už jsem dlouho nepsal, ale pohledy občas ještě posílám, o prázdniách hlavně:-)Peťka
Haha, tenhle prispevek me neskutecne pobavil a potesil.
Je proste hromada vzpominek, nad kterymi zatim ani cas nema zadnou moc...Civa
Číva: Čas nevrátíš, to je fakt, ale tu jednu ukroucenou šňůru od telefonu mi dlužíš ;)
Post a Comment