Oklepala jsem se z prvních českých zážitků, probudila se do nově slastné reality, ale zároveň si uvědomila, jaký jiný rub realita má. Osamostatnění se je krásná věc. Vše je dle vlastního scénáře a dle vlastní dramaturgie. Toužíme být dospělými a přitom se chceme stále někam vracet. Nové zařizování a těšení se z nového pražského života se vykompenzovává dynamičtějším a náročnějším pracovním oháněním se, vysedávání u laptopu s touhou neustále rozřeďovat a natahovat řádky diplomky je pravidelně přerušováno prací jinou, večerní kulturní zážitky už nemají punc ojedinělosti, pokud hned po příchodu domů víte, že prostě něco o tom musíte napsat. Ovšem zbytek volného času velice rádi dáváte tomu, který ho dává rád i vám...
Čas jsou peníze. Život je tvrdý. Motta dne se už stávají klišé a jediným řešením, jak se z toho všeho nezbláznit, je neustále myslet optimisticky (beztak se najdou ti, kteří vám ten optimismus omlátí o hlavu).
Neustále mám na mysli to, jak si ten život vychutnat. Prostě si životně zadebužírovat ;)...
Čas jsou peníze. Život je tvrdý. Motta dne se už stávají klišé a jediným řešením, jak se z toho všeho nezbláznit, je neustále myslet optimisticky (beztak se najdou ti, kteří vám ten optimismus omlátí o hlavu).
Neustále mám na mysli to, jak si ten život vychutnat. Prostě si životně zadebužírovat ;)...
4 comments:
Když už ale to poslední, co zbejvá, je ten optimismus, člověk si ho o hlavu nesmí nechat omlátit. ;-)
Otlouct o hlavu jó? To ne, spíš ukrást. Ty se fakt držíš zuby nehty, jak ty to děláš. Já už jsem z té školy zničenej. už aby to bylo za mnou. A vůbec, těším se na léto:-) Peťka
já z ní ani nejsem zničená.. jen mě sere... a jinak se to ani říct nedá:-) nelisz
Přidávám se ke všem, které sere škola. Mě taky. A jak...
Post a Comment