Bude to týden, co jsem byla skoro zcela náhodně postavena za dj pult. A to hned dvakrát. Velkolepé soudy, zejména z mé strany nejsou na místě a ani mi teď nepřísluší se o to pokusit. Ovšem pro mne to byl zážitek, jenž se neopomíjí. A to z několika důvodů: poznala jsem, jaký je to pocit být na jiné straně parketu, než jak jsem byla doposud zvyklá, jak se strachem v očích pozorovat ubývající čas hrané písně, jak se společensky znemožnit v přímém přenosu a jak poznat různorodost a galantnost (ale také absolutní negalantnost a plytkost) některých ostatních "muzikopouštěčů".
Od doby prvního unisexového večera si uvědomuji, jaká muzikologická deformace mě to postihla a jak prozatím přirozeně nedokážu posloužit hudebně chuťovým buňkám klubových navštěvníků, zejména těm "eskoidním". (Možná bych ale měla být za to jako muzikoložka naprosto vděčná...)
Jen doufám, že teď jen neklamu sama sebe, že neklamu ty druhé, kteří mě podporují, a že unisex bude mít někdy v nadpisu dvojku...
Tož tak!
2 comments:
Ono to snad nebude tak hrozné, jak se na první pohled zdá.. ;-)
Jenom doufám, že těch galantních pouštěčů je vice a že se do této skupiny řadím i já, minimálně se o to usilovně snažím. :-)
Tak to bezpochyby... Ostatně to se ještě uvidí :-).
Post a Comment