Jak zněl zvuk z vysavače :-)? Hooverphonic na Konviktu

Doufám, že nikomu kulturně zainteresovaném neušel koncert Hooverphonic. Včera totiž zakončili své miniturné po ČR v Olomouci, a to v rámci Divadelní Flóry na Open Konviktu. Kdo chyběl (samozřejmě jen ze závažných důvodů :-), může se virtuálně pokochat z fotek :-).

Na koncert jsem se těšila už od doby, kdy jsem se to od samotných šéfů Flóry dozvěděla, tj. počátkem dubna. A lákat další mé kamarády na něco, co vůbec neznají, mi přišlo dost zbytečné, přesto se mi je podařilo za měsíc urputné práce donutit si alespoň stáhnout Mad About You a The World Is Mine :-).

Připadlo mi, že včerejší koncertní publikum se rozdělovalo na 3 kategorie: první šla na koncert zcela záměrně, účelně a prostě věděla, do čeho jde; druhá zašla jen proto, že v patnáctce měli zavřeno, tak co s načatým večerem ;-) a třetí šla za linoucím se zvukem jak komár za Rh+. Ovšem záchytnými body pro všechny bylo The World Is Mine a Mad About You - zde byla ale rozdílná aranž od desky citelná, chybělo napětí, na kterém je píseň postavena.

Kromě sázek na jistotu zvolili repertoár hlavně z nového, alba The President Of LSD Golf Club - magnifikantní 50 Watt spojenou attacca se Strictly Out Of Phase. V další pomalé Gentle Storm a Expedition Impossible jsme mohli slyšet dvojhlas průzračného a křehkého hlasu Geike Arnaert s Alexem Callierem (on zpívá sakra dobře!). V písni Circles předvedla Geike emocionální sílu svého hlasu, jak jinak.

Jen málokdo znal písně z nového alba (jen při vyslovení názvu nové desky The President Of LSD Golf Club z Alexových úst, po kterém následoval hromadný smích, o tom bohužel svědčí :-(. Publikum si ale vylepšilo reputaci při rychlé Dirty Lenses a The World Is Mine.

Čisté a intonačně vyladěné vokály jsou v Hooverphonic standardem. Je až neuvěřitelné, v jaké dokonalé formě jsou zabalené a naservírovány na živo! Klávesista ve svých sólových pasážích přímo znásilňoval klaviaturu a dokazoval tak, že i v elektronické hudbě je prostor pro kvalitní improvizaci. A vyplněné prostory mezi písněmi od Alexe ("děkuji" samozřejmě nechybělo) byly bohužel marnými snahami o oživení olomouckého publika (styďte se!:-))

Sečteno a podtrženo: Hooverphonic je kapela pro živé koncerty jako stvořená, plynulost (ovšem leckdy až chladnost dokonalosti) hudební produkce a dobře zvládnutá hudební technika projevu, to jsou základními "tahouny", proč je vlastně vidět naživo. Jejich odhození synetizátorů a "orchestrů v krabičkách" po deseti letech se jim vyplatilo. Prostě auditivní orgasmus na druhou než jak je tomu z desky :-)...

P.S. Jo a ty fotky jsou fakt moje :-)...