Měla bych si už pořídit hodinky. Nejlépe nerozbitné, vysoce funkční, kvalitní a ukazující mj. datum a den. Ty biologické mi už nestačí, přesněji řečeno nevyhovují. Měla bych se začít řídit časem a nikoliv ranním svítáním nebo zpěvem ptáků. Ale i přesto se dá s tím žít. Občas. A bez předsudků. Ovšem ne bez viny...
A jelikož je konečně můj oblíbený květen, vyhlásila jsem si měsíc radosti, morálky a lásky. Sic více či méně bezvýznamná kategorie, ale zato krajně neúčinná a nic neovlivňující :-). Taky je to měsíc poslední, který budu zde v Olomouci trávit, a proto snad nebude tak smutný a srdceryvný, jak se to předpokládá... Čeká mě stěhování z Olomouce po pěti letech žití a nežití oficiálně zpět do Jablonce a neoficiálně do Práglu, byrokratické vyřizování stipendia do Irska, psaní seminárek a ročníkovek, tři muzikopouštěcí večery (a noci), obhajoba manažerského projektu pro rok 2009 a celkové zakončení veškerých činností a aktivit spojených s Olomoucí... Uvidíme! Ať žije jarní optimismus...
2 comments:
To je škoda, že už nás opouštíš.. Ale tak ten květen si stejně užijem.. ;-) Aspoň v rámci studijních možností..
V rámci studijních možností každopádně:-)...ovšem i za necelý měsíc se toho dá stihnout dost, i mimo školu :-D...
CU on Wednesday ;-).
Post a Comment